čtvrtek 6. července 2017

Léčivá pyramida Exolaris Krtov.

Nenápadná léčivá pyramida Exolaris v ještě nenápadnější obci Krtov letos zažívá příliv návštěvníků nejen ze zemí Visegrádské čtyřky a má dobře nakročeno k tomu stát se objevem roku následující turistické .sezóny 2019 v turistické oblasti Toulava.

                 léčivá pyramyda


Léčivá pyramida Exolaris

úterý 5. července 2016

Zavítejte na výlet do Toulavy.

Čas dovolených právě začíná. Zavítejte na výlet, na víkend nebo třeba na celý týden do
Toulavy, do srdce Čech. Nudit se nebudete!

pátek 3. července 2015

Turistická oblast Toulava v 1 minutě.


Toulava v jedné minutě.
1 minutová verze filmu Toulava kardiozážitek i pro tebe

středa 7. srpna 2013

Studentský film o architektuře Tábora


Dokument ArchitekturaTábora from Virago Production on Vimeo.

Co možná nevíte o pivu a chcete vědět.

Nyní v letní sezóně mnoho lidí konzumuje více piva než obvykle. Proto není od věci, aby si zejména ti z nás, kteří se nepočítají mezi pivaře osvěžili své vědomosti o tomto tekutém chlebu národa.

Značení a kategorizace piv se v první dekádě nového tisíciletí poněkud změnila oproti po desítky let zažitému slovníku. Snad všichni konzumenti piva si v Čechách dávají v hospodě desítku, jedenáctku nebo dvanáctku, ale podle eti­kety lahve nebo petlahve nebo i plechovky či soudku byste si měli objednat výčepní nebo le­žák. Podle současné vyhlášky neodpovídá značení piv stupni. Správné označení „bývalé" de­sítky, dvanáctky a dalších piv je tedy: pivo výčepní, pivo ležák a pivo ležák speciál. K těmto kategoriím ještě můžeme přidat piva lehká s ex­traktem původní mladiny do osmi hmotnostních procent. Přes veškeré inovace a mód­ní chutě a příchutě ještě stále nejsme Belgie nebo Irsko kde si potrpí na opravdovou rozmanitost chutí, barev a způsobů výroby. U nás je nejrozšířenější a nejtypičtější pivo světlé, hlav­ně světlé výčepní. To jsou piva, vyráběná ze světlých ječných sladů s extraktem osmi až deseti hmotnostních procent původní mladiny. Piva ležáky jsou pak svět­lá piva z ječných sladů, u nichž je zastoupena původní mladina jedenácti až dvanácti procenty. Tmavá nebo polotmavá piva jsou piva ze směsi světlých a tmavých, karamelových nebo barevných sladů. V minulosti jim naši předci říkali piva černá nebo červená. Piva řezaná, čili tzv. řízky, jsou piva, vznikající smíšením tmavého a světlého piva. Portery jsou silná tmavá piva s podílem původní mladiny vyšším než osmnáct hmotnost­ních procent. Pro řidiče, abstinenty nebo pro kojící matky jsou  k dis­pozici i piva nealkoholická s obsahem alkoholu do půl pro­centa objemových jednotek a piva se sníženým obsahem al­koholu s maximálním podílem alkoholu 1,2 procenta objemo­vých jednotek. Třeba v sousedním Bavorsku se těší velké oblibě piva kvasni­cová, která vznikají obohacením rozkvašené mladiny při stáčení hotového piva, nebo piva pše­ničná, která se vaří z vyššího podílu pšeničného sladu. Další libůstkou mohou být třeba piva nefiltrovaná, piva ochucená, do nichž se přidávají ochucovadla jako třeba med či byliny, nebo jiné alkoholy. Nejen diabetici mohou pre­ferovat piva se sníženým obsa­hem cukrů. Pod označením speciální piva pak hledejte spodně kva­šená piva s vyšší stupňovitostí, zvláštní barevností a chutí. Spe­cifičnost dodává těmto speciá­lům, jimiž se pyšní každý dobrý malý pivovar, používání různých kvasnic. Rekordmani mezi těmito pivy obsahují až kolem třiceti procent extraktu a jejich stup­ňovitost je podobná jako u vína, tedy i přes 12 % obsahu alkoho­lu. Jak správně skladovat, udr­žovat, nalévat a servírovat pivo, to je věda, kterou ale má v malíč­ku každý správný pivař. Rozhodně ale platí, že nepří­telem piva je slunce. Proto také u malospotřebitelského balení piva a vína asi skleněná láhev ještě dlouho přežije všechny pokusy o sebelepší plastové obaly, ple­chovky či malospotřebitelské soudky. Optimální teplotou pro skla­dování je podle převažujících názorů teplota mezi sedmi až devíti stupni Celsia, v létě může být spíše nižší, v zimě vyšší. Sa­mozřejmostí je tmavá místnost s konstantní teplotou. Čili sklep s legendárním labudovským šes­tým schodem. Pokud se správného nalévání týče, existují zhruba dvě základ­ní možnosti, jak nápoj servírovat. Buďto do sklenice nebo do poháru. Skleni­ce je hladká a vyšší, hodí se pro běžnou konzumaci, sklenice na nožičce zase pro piva speciální nebo pro slavnostní chvilky. Záleží i na barvě piva, tmavá piva by měla být servírována ve skle­nicích, které se rozšiřují směrem nahoru, kvasnicová pěnivá piva zase vyžadují sklenici nahoře spíše zavřenou. Ať tak či onak, každopádně platí, že sklenice, do které pivo naléváme, musí být uvnitř mok­rá, aby se udělala správná pěna. Suchá vytřená sklenice nebo dokonce se zbytky čistící­ho prostředku nebo mastnoty je na pěnu zabiják. Pěna je důležitá ne pro okrasu, ale hlav­ně kvůli zachování chuti. Doma bychom měli pivo běžně nalévat šikmo, po skle, výjimkou jsou třeba piva typu velvet, kde se počítá s efektem prudkého nali­tí a promíchání obsahu, které je pro spotřebitele doprovázeno nezapomenutelnými vizuálními efekty. Tak jako jsme si letem svě­tem probrali typy piv, můžeme se pozastavit i u další pivovarské hantýrky. Tak třeba původně dřevěná limpa, která se dostala do sla­dovnického řemeslného znaku, je tradiční sladovnický nástroj který sloužil k převracení odsoušeného sladu. Vypadala trochu jako vysoká dřevěná šav­le. Měla otvor na sladovníkovu ruku a dole byla vybroušená do břitu. Kotel čili mladinová pánev patřila mezi nejvzácnější tech­nologický kus varny každého pivovaru a bývala celá z mědi. Lednice byla místnost k uskladnění v zimě nařezaného ledu, který se od rybníků na vo­zech v blocích stěhoval do led­nic v pivovarech a vydržel v nich několik měsíců skoro až do další zimy. V zimě se chodilo ledovat a ledaři byli nedílnou součástí ce­lého technologického procesu.



Převzato z Přílohy Deníků jižní Čechy.